O plemeni
Neexistuje plemeno na které by bylo tolik rozporných názorů jako na bullterriéra.
Na jedné straně je považován za zabijáka na druhé za jedno z nejmilejších psích plemen....
Typický bulík je aktivní, zvídavý, hravý a rád "šaškuje". Je též extrémně fixován na své majitele či rodinu. Zdá se, že toto vše jsou atributy perfektního psa, avšak z jeho charakteristiky vyplývají jisté nároky, které nemusí vyhovovat každému budoucímu majiteli nebo každé situaci.
Činorodost je charakteristikou, která je vlastní téměř každému mladému bulíkovi. Malý bulík je ve skutečnosti takřka stejný jako tříleté dítě v psím vydání. Všechna štěňata mají velmi "napilno" a mnoho bulíků je stále aktivních a hravých až do zralého středního věku (5-6 let). Bulíci rádi něco dělají. Proto zapadnou velmi dobře do rodin, které s nimi sdílejí volný čas a mohou na ně dohlédnout. Adaptují se však dobře i v klidnějších situacích, například v domovech starších (ale aktivních) lidí na penzi, kteří mohou mnoho času trávit se svými psi. Bulíkům nevyhovuje, jsou-li dlouhou dobu ponecháni sami doma či na zahradě nebo tam, kde je jejich fyzická aktivita velmi omezena. V takových situacích, podobně jako tříleté dítě, se začnou nudit a ničit. Často leccos okoušou, těžko se učí čistotnosti a vyvinou se u nich nepříjemné návyky, například neustálé štěkání, honění za ocáskem, a zvláštní chování. Opustit bulíka na osm až devět hodin je asi stejné jako nechat doma samotného malého chlapce.
Bulíci jsou velmi fixováni na své majitele a jejich rodiny. Díky tomu jsou většinou velmi dobrými přirozenými hlídači, ale je třeba dbát na to, aby se v nich příliš nepodporoval pud vlastnění a žárlivost. Zdá se, že je to pozitivní rys pro někoho, kdo chce, aby psi chránili jeho ženu a rodinu, ale problém nastane, pokud psi nerozlišují mezi našimi přáteli a lidmi se zlým úmyslem. Bulíci se též mohou ochotně zapojit do jakýchkoli drsných fyzických aktivit, například dětských pěstních soubojů nebo divokých her, kdy nevidí důvod, proč se nepřidat, buď, aby si též divoce pohráli (což u bulíků často představuje štípání a šťouchání) nebo aby ohlídali rodinu před fyzickým útokem zvenku.
Bulíci rádi žijí s rodinou aktivně a z tohoto důvodu je zapotřebí neustálá a důsledná disciplína. S dětmi se báječně snesou, pokud je s nimi zacházeno rozumně a to jak ze strany dospělých, tak dětí. Bulíci tolerují širokou škálu dětského chování, ale nesnesou dráždění a trvalou provokaci. Jsou neúnavnými kumpány, honí se za vším, běhají za dětmi a účastní se jejich her po dlouhé hodiny.
Mnoho bulů je schopno sdílet společnost s jinými psi, ale existují některé výjimky. Necvičení psi se většinou nesnesou s jinými psi. Přijde čas, kdy jeden ze psů musí dominovat a nevyhnutelně dochází k nepříjemnému zápasu, po kterém tito dva psi musí žít zcela odděleně po zbytek života. Fena a pes mohou dohromady žít docela šťastně. Dvě feny mohou někdy sdílet stejný domov. Znovu platí, že je třeba dávat pozor, aby nevzplanula žárlivost. Není fér očekávat, že se starší bulík, který se těšil náklonnosti rodiny, bude chtít dělit s jinými psi. To je znovu velmi podobné malému dítěti, které je náhle konfrontováno se sourozencem - k situaci se musí přistupovat citlivě.
Bulíci jako plemeno mají všeobecně značné štěstí, protože netrpí hendikepujícími genetickými nemocemi. Štěně by mělo být vyšetřeno na hluchotu, protože ta se někdy vyskytne a pro chovatele je obtížné ji rozpoznat, zvláště u relativně malého štěněte. Problémem společným pro mnoho bulíků je náchylnost k alergiím kůže. Některá pokousání hmyzem, například blechami a někdy komáry a roztoči může vyvolat generalizovanou alergickou reakci kopřivky, vyrážky a svědění. Je tedy nezbytné, pokud to jde, snažit se zabránit kontaktu psů s takovým hmyzem Štěňata do jednoho roku věku jsou též náchylná k rozvoji náhlého a závažného kulhání. Stává se to následkem kombinace váhy a hustoty svalů, rychlého růstu a aktivního charakteru plemene. Velké skoky, náhlé změny směru nebo zastavení při vysoké rychlosti navodí velkou zátěž na nevyvinuté klouby a vazy tohoto velmi osvaleného plemene. Klouby jednoduše nejsou dostatečně pevné, aby odolávaly síle váhy a svalů mladého psa. Z tohoto důvodu by mladí psi neměli být podporováni v tomto typu aktivit, dokud nejsou plně vyvinuti.
Bulíci mění srst dvakrát ročně. Uvolněnou srst je možné každý den odstraňovat speciální gumovou rukavicí. Bílé chlupy jsou na nábytku i šatech samozřejmě více vidět než chlupy barevné.
Stáří sebou nese typické neduhy, vůči kterým ani bulíci nejsou imunní. Bulík může dobře žít aktivní a zdravý život do 11 až 12 let, což je normální délka života tohoto plemene.
Psi a feny se jen nepatrně liší co se týče temperamentu. Necvičení psi mívají tendenci netolerovat delší společnost s jinými necvičenými psi. Nežádoucí tendence, vyplývající ze sexuálního chování, mohou být značně omezeny kastrací jak fen, tak psů. Více odlišností temperamentu můžeme najít mezi jednotlivými chovy bulíků spíš než obecně mezi pohlavími. Někteří mají tendenci být více majetničtí a méně tolerantní k jiným psům než druzí, ale jiní jsou plaší a bojí se cizích lidí a neznámých míst. Bulové mohou být velmi chytří a plni nápadů (což může být danajský dar), ale i méně inteligentní a flegmatičtí.
Bulík, kterého si pořizujete na chov by měl být vybírán z hlediska schopnosti se přizpůsobit kombinovaného s temperamentem. Tak lze získat špičková štěňata. Zodpovědnost chovu a vrhu bulů je na majiteli feny a je velmi důležitá pro zachování temperamentu a fyzické zdatnosti plemene tak, jak ji známe dnes.
Chovatel by měl vybrat psa pro svou fenu, ve kterém se snoubí skvělé fyzické vlastnosti s dobrým temperamentem. Štěňata musí být předána do domovů, které jsou vhodné pro speciální potřeby a požadavky tohoto plemene. To často znamená ponechat si štěňata po dlouhé měsíce, dokud není nalezen vhodný domov. Před rozhodnutím chovat by se majitelé měli poradit s odborníky.
Všechny feny, které nemají chovnou kvalitu by měly být drženy jen pro radost a nemělo by se na nich chovat. Chovatelé by též měli být připraveni na zpětný odběr psů z domovů, ve kterých se jim nedaří dobře nebo na pomoc majitelům svých bulů při hledání jiného vhodného domova.
Bulíci jsou jedineční psi. Byli pečlivě vybíráni a chováni zodpovědnými lidmi, kteří chápou dědictví vybraného plemene. Mohou vám přinést nezměrnou radost, ale mohou být i pohromou - to v závislosti na čase a úsilí, které věnujete rozvoji jejich neobyčejného charakteru.
Winkie Mackay-Smith Z anglického originálu přeložila I. Forstová.